Připravili jsme pro vás rozhovor se zastánkyní minimalizace odpadu a zero waste blogerkou Pavlou Wernerovou. Možná znáte a sledujete její blog zalepsizivot.cz kam dává různé tipy a zkušenosti ze svého života. My jsme se jí zeptali na to, jak uvést minimalizaci odpadu do běžného života. Co mohu já jako obyčejný smrtelník udělat proto, abych neplýtval odpadem a kde vůbec začít?
1/ Pokud bych ráda začala minimalizovat odpad v mém životě, co mám udělat jako první? Kde začít?
Důležité je to brát po malých krůčcích a nechtít obrovskou změnu najednou. Ta totiž dokáže každého spíše otrávit a spousta lidí poté má dojem, že vlastně musí změnit úplně všechno ve svých životech, aby to tedy dělali „pořádně“. Tak to ale nefunguje.
Pro začátek můžete začít něčím jednoduchým. Pokud jste například zvyklá si kupovat balenou vodu, kupte si znovupoužitelnou láhev na vodu a vodu si doplňujte z kohoutku (což se vám vyplatí i finančně). Pokud často kupujete v samoobsluze plastové tašky, protože nemáte v čem odnést nákup, noste si vždy v kabelce znovupoužitelnou tašku, protože co „kdyby náhodou“. A pokud u nakupování chcete podniknout další krok, ušijte si nebo si kupte látkové pytlíčky na ovoce a zeleninu a začněte chodit s nimi. Nebojte se, že se na vás prodavačky budou hloupě dívat, nebudou.
Pokud u nakupování chcete podniknout další krok, zkuste se poohlídnout po nějakých bezobalových obchodech ve vašem okolí. Nejlépe pro to poslouží mapa na mapa.reduca.cz. V bezobalových obchodech často můžete nakoupit nejen suché potraviny bez obalu, ale často i třeba lokální zeleninu nebo stáčenou kosmetiku. Věci zde můžete nakupovat do vlastních sklenic, kterých se vám spousta prázdných určitě povaluje doma.
Minimalizování odpadu se vyplatí i finančně. Spousta jednorázových věcí, co běžně používáme, je naprosto zbytečná a můžeme je naopak vyměnit za věci, které jsou znovupoužitelné a rozhodně se nám finančně vyplatí, protože vydrží mnoho dalších let, pokud ne celý život. Mezi tyto věci patří například kovové holítko na vyměnitelné žiletky, menstruační kalíšek nebo i taková maličkost jako látkové kapesníky. Zkuste zapřemýšlet, které jednorázové věci používáte a jestli by nešly vyměnit za něco jiného. To je další krok.
Dalším krokem může být výměna věcí, které musíte po čase vyhodit tak jako tak, za věci z přírodního materiálu. Například plastový kartáček můžete vyměnit za bambusový, který se v přírodě plně rozloží.
Berte to krůček po krůčku. Nalezněte si třeba každý týden jednu věc, kterou změníte, a zkuste se na ní soustředit. I kdyby to měl být jen návyk nosit si s sebou láhev na vodu, v dlouhém období to dělá obrovský rozdíl.
2/ Jaké problémy jste ze začátku při zero waste cestě zažívala vy? S čím jste se setkávala a jak se Vám to podařilo odstranit?
Pro mě osobně největší výzvou byla snaha o zero waste v různých krajinách. Hodně cestuji, takže jsem si bezodpadové snahy užila třeba ve Finsku nebo v USA. Zajímavé je, že všude jsem narážela na jiné problémy. Zatímco ve Finsku bylo jednoduché se zbavovat bioodpadu, protože na to byly přímo vyhrazené popelnice, bezobalové obchody tam v podstatě skoro nebyly. Horší ještě bylo to, že kontejner na plast byl jediný v celém 70tisícovém městě (a přitom vše ostatní se pečlivě třídilo). V USA zase i v běžné samoobsluze byly zásobníky na potraviny, kde si každý mohl nasypat, co chtěl a do čeho chtěl, sběr jakéhokoliv odpadu tam ale nefungoval vůbec. Kontejner na cokoliv recyklovaného jsem tam snad nikdy neviděla, v městě, kde jsem čas bydlela, určitě ne.
Tyto problémy se dají dost srovnat s problémy, které člověk zažívá při bydlení ve městě a na vesnici. Zatímco na vesnici je většinou třeba kompostování jednoduché, bezobalové obchody tam obvykle nepotkáte, na rozdíl od města. Vždy se dá ale najít nějaké řešení. Na kompostování jsem si ve městě pořídila vermikompostér (domácí kompostér, kde se o odpad „starají“ kalifornské žížaly) a třeba na shánění chemicky neošetřených potravin jsem si našla místní zemědělce z okolí. Problémy se vždy dají překonat. A pokud nevíte, vždy se můžete třeba na FB ve skupinách poptat na radu u podobně smýšlejících jedinců.
3/ Když se někdo začne o problematiku zero waste zajímat, jaké zdroje byste jim doporučila? Kde čerpat informace?
Základem obvykle bývá kniha od zakladatelky celého zero waste hnutí Bey Johnson. Kniha u nás vyšla pod názvem Domácnost bez odpadu. Nicméně autorka žije v USA, takže spousta věcí, které popisuje, může pro naši kulturu znít naprosto nepochopitelně. Proto bych doporučila spíše některý z českých zero waste blogů, kterých se v poslední době vyrojilo hodně a kde najdete inspirace počínaje nakupováním bez obalu, přes výrobu domácí kosmetiky až po zvládání bezodpadové domácnosti s dětmi. A vždy můžete hledat inspirace u mě na blogu Za lepší život (www.zalepsizivot.cz).
4/ Do čeho nejčastěji nakupujete? Dívají se prodavačky divně, když si nesete třeba vlastní krabičku na maso nebo látkový sáček na ovoce? Nebo si myslíte, že si už zvykly?
Nejčastěji nakupuji do látkových sáčků (jím spoustu ovoce a zeleniny) a suché potraviny obvykle do sklenic například od kompotů a jiných zavařenin. Maso nejím, takže ho s krabičkami nakupovat nechodím, jen vím, že s tím například ve velkých řetězcích mohou prodavačky u pultu mít občas problém (údajně hygienické předpisy). Důležité je se ale nebát a aspoň to zkusit, někdy to vyjde, někdy ne. Nicméně s látkovými sáčky na ovoce, zeleninu a pečivo jsem neměla problém nikdy a rozhodně na mě prodavačky ani nikdy divně nekoukaly. Naopak, často se mi stalo, že mi i sáček pochválily. Spousta prodavaček toto řeší méně, než si myslíte. Přestože si můžete poprvé připadat hloupě, věřte, že prodavačky za den toho zažijí tolik, že nějaké látkové sáčky je opravdu nerozhodí a vůbec je neřeší.
5/ Který z produktů od nás byste třeba doporučila jako super věc pro zero waste život.
Rozhodně nejlepší vymožeností jsou podle mě menstruační kalíšky. Já mám konkrétně značku Yuuki, jejíž kalíšek skvěle sedí, jednoduše se zavádí a vůbec neprotéká. Předností menstruačních kalíšků je to, že je nemusíte během dne tak často „měnit“ (nebo spíše vylévat) jako například tampony a dohromady vám vydrží klidně i deset let, takže úspora peněz je tam také. Hlavně jsou ale opravdu pohodlné a vůbec je necítíte.
Dále bych doporučila bambusové kartáčky Curanatura a šampuky od Ponio (nebo vlastně cokoliv od Ponia, většinu produktů balí jen do papíru a jsou příjemné). Pokud se vám také nechce vyrábět domácí kosmetika, zkuste si vybrat některou ze značek, jejíž obaly můžete vracet. Například značka Soaphoria a jejich tělové suflé je skvělé a skleničku můžete vrátit v NuSpring.cz za slevu na příští nákup.
6/ Myslíte si, že máme správně našlápnuto konečně minimalizovat všechen plast, který končí v přírodě? Nebo je to jen mediální masáž a my zůstaneme stejně imunní jako dosud?
Jako problém zde stále vidím to, že o bezodpadovost se stále snaží velmi malá skupinka lidí. Přestože se toto „hnutí“ rozrůstá, mezi jeho příznivci jsou stejně převážně lidé, kteří i částečně ekologicky žili předtím. Je potřeba ekologii dostat co nejvíce mezi širokou veřejnost a zároveň vytvořit nějakou například finanční pobídku pro ty, které ekologie vůbec nezajímá. Například poplatky za to, kolik toho lidé hodí do popelnice, pár korunová sleva za přinesení si vlastního hrnečku do kavárny na kávu s sebou a nebo zpoplatněné igelitové pytlíky. Bohužel většina lidí nebude řešit naše životní prostředí do doby, než k tomu dostanou pobídku i finanční a vyplatí se jim to.
Jako mediální masáž bych určitě současnou situaci neviděla. Naopak to, že se téma plastů v oceánech dostává stále častěji do velkých medií, vidím jako důkaz toho, že se stav stal natolik vážným, že se tomuto tématu začalo konečně více médií věnovat. Nicméně bohužel někteří jedinci toto budou stejně dále ignorovat, buď proto, že mají dojem, že jedinec nic nezmění a nebo jsou naprosto lhostejní.
7/ Co si myslíte, že se musí stát, abychom kolem problematiky nadbytku odpadu jen nechodili, ale začalo ho řešit více lidí? Proč si myslíte, že je to spoustě lidem jedno a myslí si mnohdy, že to není přeci tak závažné, jak to média ukazují?
To dost souvisí i s předchozí otázkou. Spousta jedinců prostě ekologii vůbec neřeší a myslí si, že stejně za všechno znečišťování oceánu mohou „přece ti u moře“, protože náš odpad se tam vůbec nemůže dostat. Zároveň si ale neuvědomují, že právě my třeba z Evropy spoustu toho plastového odpadu do těch méně vyspělých zemí, které jsou často u moře, dovážíme. Oni jsou tam naším odpadem zavaleni tak moc, že to prostě nezvládají zpracovat a bohužel toho spousta končí v moři. Důležitá je zde v tomto případě pro nás osvěta a i finanční pobídka. Na každého funguje něco jiného, proto je potřeba tyto techniky nějak šikovně zkombinovat.
A co vy? Snažíte se minimalizovat odpad? Začínáte s tím nebo je to pro Vás samozřejmost? Děkujeme za komentáře, vaše tipy a zkušenosti.