Román o ženě, která nezapadá do škatulek a prostě si jen ráda žije po svém
V osmadvaceti si konečně začíná připadat opravdu dospělá a bere život plně do svých rukou, navzdory stínům minulosti. Cítí se dobře bosky a v maxisukni i v saku a lodičkách, na lesním palouku i na firemní párty, v restauraci i na pikniku v trávě. Má vystudovanou psychologii, smysl pro humor a nadhled, prima vztah s manželem, svéráznou tchyni, dvě temperamentní kamarádky… a jednoho karmického kamaráda, který jí nedá spát. Věří ve vesmírné zákonitosti a intenzivně hledá souvislosti. Sama u sebe, v životech předků a později i v příbězích svých klientů.

Je lesana, nebo není? Inu… Tak trochu.

Vyprávění o lásce a upřímnosti, o zranitelnosti i velké síle, o důvěře a intimitě, ale také různých formách sexuálního násilí. O narozených i nenarozených dětech. O lidech, kterým záleží na tom, co jedí, jak se léčí či jakým způsobem přicházejí jejich děti na svět. Ať už si o nich okolí myslí cokoliv.

Autorka knihy Veronika Hotová Roncová již od dětství plnila své šuplíky vlastními básničkami, deníčky, scénáři  i romány. Samu sebe popisuje jako rebelku-intelektuálku, křehkou i silnou zároveň, věčného snílka s barvitým vnitřním světem. Teprve velké setkání s nemocí jí otevřelo obzory a cestu ke zdraví. Stále se učí Žít naplno, mít se ráda, odpouštět (si), neztrácet víru a pokoru, stát si za sebou, plnit si sny...

Klíčovými tématy knihy jsou:

• láska a sebeláska, intimita,
• zdravý životní styl (kvalitní strava, non toxic, psychosomatika atd.),
• upřímnost a otevřenost v partnerském vztahu,
• ztížená cesta k početí a donošení dítěte,
• příprava na porod z fyzického, mentálního i duchovního hlediska,
• "karmické kamarádství",
• metody alternativní psychologie (vizualizace, regresní terapie, systemické konstelace, ženské kruhy, SB),
• vyvážené skloubení profesního života s rodinným, principy svobody v práci.

Veronika je autorkou knihy Tak trochu Lesana, románu o ženě, která nezapadá do škatulek a prostě si jen ráda žije po svém.

Jak samu sebe popisuje autorka?

Mohla bych se popsat pomocí pár těžkopádných klišé. Třeba že jsem byla od malička tak trochu jiná. Že mě trefně vystihují obě má znamení Vepře a Panny (což je poměrně delikátní kombinace). Chodila jsem často za školu, neb jsem byla líný spratek... chci říct neobyčejně svobodomyslná bytost, a čas trávila obvykle v knihovně nebo parku se zápisníkem v ruce. Taková rebelka-intelektuálka. Četla jsem samozřejmě od tří let a psala od pěti a šuplíky mám plné vlastních románů, deníčků, scénářů a básní. Teprve velké setkání s nemocí mi otevřelo obzory a cestu ke zdraví. Díky. Mé úžasné dítě je mi největším učitelem i zrcadlem - občas dost nemilosrdným. Jsem srdcařka, umírněná perfekcionistka a věčný snílek s barvitým vnitřním světem. Jsem křehká i silná zároveň.

Stále se učím. Žít naplno, mít se ráda, odpouštět (si), neztrácet víru a pokoru, stát si za sebou, plnit si sny... ŽÍT. A víte co? Zní to jako klišé, ale je to všechno pravda.

Všechny jsme tak trochu lesany

Kniha Tak trochu lesana je o ženě, která si prostě jen ráda žije po svém. V osmadvaceti si konečně začíná připadat opravdu dospělá a bere život plně do svých rukou, navzdory stínům minulosti. Cítí se dobře bosky a v maxisukni i v saku a lodičkách, na lesním palouku i na firemní párty, v restauraci i na pikniku v trávě. Má vystudovanou psychologii, smysl pro humor a nadhled, prima vztah s manželem, svéráznou tchyni, dvě temperamentní kamarádky… a jednoho karmického kamaráda, který jí nedá spát. Věří ve vesmírné zákonitosti a intenzivně hledá souvislosti. Sama u sebe, v životech předků a později i v příbězích svých klientů.

Je lesana, nebo není? Inu… Tak trochu.

Vyprávění o lásce a upřímnosti, o zranitelnosti i velké síle, o důvěře a intimitě, ale také různých formách sexuálního násilí. O narozených i nenarozených dětech. O lidech, kterým záleží na tom, co jedí, jak se léčí či jakým způsobem přicházejí jejich děti na svět. Ať už si o nich okolí myslí cokoliv.